Košík
Základním prvkem má být dostatečně velký a dobře udržovaný trávník, na nějž navazují dřeviny, trvalky a ostatní květiny. Květinové záhony neumísťujeme vedle jiných dekorativně působících prvků (ozdobných zdí, pergol apod.), protože okrasný účinek obou prvků se narušuje. Okrasné výsadby můžeme uspořádat podle estetických pravidel nebo podle přírodních poměrů. Při uplatňování estetických pravidel se snažíme dosáhnout souladu barev a tvarů rostlin nebo jejich kontrastu, který je vhodnější ve větších zahradách. Přitom se nevyhneme použití rostlin s různými stanovištními nároky, což vyžaduje odlišnou úpravu půdy. Tento typ uspořádání uplatňujeme v zahradách nebo jejich částech, které nejsou v přímé návaznosti na okolní krajinu, např. v předzahrádce, v obestavěné části zahrady apod. Uspořádání výsadby podle přírodních poměrů je vhodné především u rekreačních chat. V běžných zahrádkách se omezujeme jen na vytvoření menších přírodních partií (vřesoviště, suchá stráň, vlhká loučka, skalka apod.), kde kromě původních přírodních druhů rostlin můžeme použít také zušlechtěné zahradní formy. Předpokladem krásné zahrady je rozmanitost v jejím uspořádání. K tomu přispívá jednak bohatá druhová skladba okrasných rostlin, prostorové rozčlenění zahrady do několika různě řešených celků a pohyb v zahradě. V přídomní zahradě nebo v osadní zahrádce usilujeme o okrasné působení rostlin po celý rok, kdežto zahradu u rekreačního objektu chceme mít esteticky nejpůsobivější v době našeho pobytu. Při prostorovém rozčlenění zahrady dbáme o vzájemné spojení jednotlivých částí jednotícím prvkem, kterým může být trávník, cesta ze stejného materiálu, opakující se zahradní prvky. Přitom jednotlivé části zahrady nemají být stejně esteticky působivé, ale jejich účinek se má stupňovat; největší má být v hlavní obytné části zahrady. Pohyb v zahradě může vytvořit potůček s vodopádkem, měnící se vodotrysk, budky s ptactvem, jezírko s rybičkami, třepetající se listí osik a bříz apod. Rozmanitost však musí mít úměrnou míru, aby se nezměnila v chaos. Zvýšenou pozornost věnujeme výběru a umístění zahradní dominanty. Dominantou může být zahradní domek s bezprostředním okolím, ozdobná plastika, výrazný solitérní jehličnan nebo krásně kvetoucí keř, pergola, bazén s vodotryskem apod. Dominanta působí esteticky, je-li úměrná velikosti zahrady, je-li krásná a nemá-li v blízkosti jiný prvek, který by jí konkuroval a pozornost diváka rozptyloval. Proto má být její popředí jednoduché (např. trávník, vodní plocha). Nejlepší umístění dominanty je v místě, do něhož se na zahrádce soustřeďuje naše pozornost, např. v průsečíku perspektivně se sbíhající cesty s vodorovnou linií kolmé cesty nebo okraje záhonu. Ve velkých zahradách je nejpůsobivější umístění dominanty v průhledu, to znamená, je-li zeleň po obou stranách pohledu na dominantu uspořádána kulisově za sebou. Je-li dominanta umístěna mimo zahradu (např. výrazná skupina stromů), dochází k užšímu sepětí zahrady s okolní krajinou. Při výtvarném řešení zahrady využíváme působení světla a stínu. Dominantní prvky nejlépe vyniknou, jsou-li umístěny na plném slunci.