Košík
Co je vlastně obývací pokoj? Už samotný název je v češtině trochu zavádějící. Copak ostatní místnosti, jako jsou kuchyně, ložnice, jídelna, koupelna či WC, neslouží k obývání? Čím je obývací pokoj tak výlučný, že většina mladých domácností, které si kupují první nábytek a vybavení do bytu, přemýšlí především nad tím, co do „obýváku", a to, v čem budou spát nebo kde budou například stolovat, považují za druhořadou záležitost?
Zařizovat obývací pokoj je pro každého trochu aktivního a nonkonformního člověka největším oříškem. Jakmile se totiž vychýlí ze zaběhnutého klišé, které sice není dáno žádným zákonem ani vyhláškou, ale je běžně masivně ve všech médiích šířeno výrobními a prodejními firmami, vyvolává okamžitě v okolí otázku a podezření v očích. Proč se právě tato rodina v obývacím pokoji liší od standardního průměru? Přitom platí, že v obývacím pokoji (na rozdíl například od kuchyně nebo ložnice) není nic přísně předepsáno ani zakázáno! Vybavení obývacího pokoje je závislé na tom, kdo ho zařizuje, jaké má vzdělání a představu o životě rodiny i jaký má žebříček životních hodnot. Vždy tedy pamatujte, že obývací pokoj budujete především pro sebe a Vy se v něm musíte cítit dobře. Je tudíž vhodné jej sladit s Vaším nitrem a oblíbenými barvami, ale i materiály. Pokud milujete přírodu, pak volte spíše zemité barvy v kombinaci se zelenou, nebo žlutou, přidejte rostoucí rostliny, případně obložení, nebo dekorativní prvky s přírodním motivem. Pokud jste spíše industriální typ, pak můžete zakomponovat kovové prvky např. z lesklého chromu, pohledový beton apod.
Obývací pokoj je důležité zařídit s ohledem na Vaše potřeby
Jedna z interpretací vychází z názoru, že výrazně preferujeme formální znaky společenského postavení. A je to právě obývací pokoj, který představuje pro většinu rodin vizitku společenského statusu rodiny, tedy místnost, která se v terminologii měšťanské společnosti nazývala salonem. V salonu se běžně nežilo. Sloužil k prezentaci před společensky výše postavenými hosty a příbuznými nebo k významným rodinným sešlostem v době svátku či důležitých životních událostí. Nic proti takovému prostoru, v případě, že má rodina k dispozici větší množství místností než počet členů. Těžko však může takový salon dobře sloužit například čtyřčlenné domácnosti v tří, nebo dvoupokojovém sídlištním bytě. Leda by šlo o rodinu, jejíž členové nemají naprosto žádné potřeby, zájmy, koníčky či záliby a jsou pouze znuděnými bytostmi. které těší jedině pohled na předměty, jež je obklopují.
Citlivá kombinace sedacího nábytku a bytových doplňku z různých koutů světa působí nenásilně a vytváří příjemnou a přátelskou atmosféru.
Potřeby rodiny se výrazně mění v čase, což by mělo byt vidět i na obývacím pokoji. Rodina s malými dětmi žije zcela jiným rytmem než rodina s dětmi odrostlými, obývací pokoj mladé domácnosti by měl vypadat jinak než obývací pokoj starších, již samostatně žijících rodičů. Představa obývacího pokoje obyvatel venkova bývá zcela jiná než představa člověka žijícího v tempu velkoměstského ruchu. Ten, kdo po celý den pracuje manuálně, chce asi jiné vybavení obýváku, než vědec uzavřený do ticha své pracovny. Žena, která se ráda věnuje ručním pracem má jiné požadavky na obývací pokoj než muž – podnikatel.